Kentauři

Nacházíme se 10 AU od Slunce, průměr kotouče je 10x menší než na zemi, má pouhých 3,2 úhlových minut. Slunce má jasnost -21,74 mag a jeho svítivost je jen setinová oproti Zemi. Teplota na povrchu komety nepřesahuje -210°C.

Kentauři, stejně jako antický význam jména, popisuje tělesa, které se nám jeví na půl jako planetky a na půl jako komety. Ve skutečnosti se věc má tak, že většinu objektů pozorujeme jako planetky, ale čas od času některý projeví nečekanou kometární aktivitu. V těchto vzdálenostech je ale většina komet neaktivní takže nelze rozlišit přesnou povahu objektů. Domníváme se, že téměř všechny budou právě neaktivní jádra komet. Dráhy Kentaurů jsou značně nestabilní, jedná se o tělesa z rozptýleného disku, které byly gravitací Neptunu uvedeny na dráhu blíže Slunce. Další gravitačí poruchy mohou tak po statisících let uvést tyto objekty až do vnitřní části Sluneční soustavy na dráhu kratkoperiodických komet Jupiterovy rodiny. Mohou ale být uvedeny opět na dráhu objektu rozptýleného disku.

Jejich dráhy mají přísluní dále než 5 AU od Slunce, tedy za Jupiterem. Největšími kentaury jsou Chariklo (cca 250-300 km v průměru) a Chiron (cca 218 km v průměru), právě druhý jmenovaný projevil několik let před průletem perihelem kometární aktivitu a dostal i kometární označení. Mezi nejaktivnějšího kentaura patří kometa 29P/Schwassmann-Wachmann, která obíhá na téměř kruhové dráza za Jupiterem a střídají se na ní období minimální aktivity s častými explozemi, při nichž zjasňuje o několik magnitud a může dosáhnout jasnosti až 10 mag a být viditelná i malými dalekohledy.

Kometární aktivita se u těchto těles vyskytuje velice vzácně a dodnes neí úplně jasné co ji způsobuje. Jistě nevzniká sublimací vodního ledu, musí se tedy jednat o odpařování těkavých plynů CO, CO2,CH4,NH3, To ale nevysvětluje krátkodobou aktivitu, jelikož se tělesa na hrahách pohybují značnou dobu, musela se většina planý z povrchu už uvolnit a prohřívání povrchu není dostatečně rychlé aby docházelo k bouřlivým podpovrchovým explozím. Jednou z teorií objasňující potřebnou energii pro krátkodobou bouřlivou vzdálenou aktivitu těchto komet je krystalizace amorfního vodního ledu. To je fáze ledu vzniklého za velice nízkých teplot, při překročení určité teploty se začně led přetvářet na krystalický a při tomto fázovém přechodu dochází k uvolňování tepelné energie (exotermická reakce). Při masové krystalizaci masy ledu by tak došlo k zahřátí dalších těkavých plynů a jejich bouřlivém uvolnění. Poslední studie ovšem tuto teorii posouvají do pozadí, protože se zdá že mix amorfního vodního ledu a těkavých plynů nemá v praxi potřebné vlastnosti. Alternativní teorie jsou spíše vzácné a k pochopení tohoto jevu bude potřeba dalšího rozsáhlého výzkumu.

O nás

SMPH sdružuje profesionální i amatérské astronomy, se zájmem o drobná tělesa Sluneční soustavy. Pořádá pozorovací expedice, semináře, popularizuje astronomii a poskytuje pomoc začínajícím pozorovatelům.

Kontakt

Jakub Černý: 
kaos@kommet.cz